..kým ty bdieš nado mnou, nezlomí ma zoznam strát…

By: Marta Date Posted: March 17, 2009

V pondělí, někdy mezi ránem a dopolednem, mi zvoní telefon. Mirek říká něco o zkušebně, že ji vykradli, že ukradli krom jiných věcí i moje kombo, ať přinesu paragon do kanceláře. Prvních pět minut jsem fakt přepadlá – cože? moje kombo? Mého úžasného Engla, na kterého jsem ještě včera hrála celé odpoledne a celý večer? To kombo, na které jsem celý loňský školní rok šetřila? Které mám (tedy vlastně “jsem měla”) teprv od podzimek? Přišlo mi dost ironické, že jsem na něj ještě před pár hodinami lepila ten lístek, ať si ho nikdo nepůjčuje bez mého svolení…

Vyhrabala jsem ten paragon, ale pak se mi do ničeho nechtělo, tak jsem si vzala kytaru a chválila, modlila se.. získala jsem v tom celkem pokoj, že Bůh to může nějak zařídit. Zanedlouho je další Šestá, pak Vit.bomba a já nemám přes co hrát, ale jsem odhodlaná Bohu sloužit a věřím, že On mi dá, co k tomu potřebuju. Koneckonců, jde o moje srdce, ne o to, jestli má moje kytara špičkový zvuk. A kombo, nebo majetek obecně, přece není nejdůležitější, jsou zásadnější věci. Například momentálně, aby lidi, na kterých mi záleží, měli v pořádku vztah s Bohem a nepackali si život hříchem. Taky mě k tomu napadlo, že opravdu je něco na tom, že si máme hromadit poklady v nebi, kde nekoroduje a není předmětem krádeže.

Zbytek dne jsem už normálně fungovala, byla ve škole, modlila za jiné důležité věci.

Před šestou jsem se stavila v kanceláři a Jiřka si vzala ten papír se slovy, že když to kombo bylo moje a ne sborové, tak mám mizivou šanci, protože se na něj pojištění nevztahuje. Tím moje nálada klesla a nepřidalo jí, že kolem bylo ještě pár jiných lidí, řešících tu záležitost se zkušebnou. Někdo ke mě pronesl poznámku ve stylu, že nebyl dobrý nápad tam to kombo nechávat. To jsem ho měla vozit tramvají, nebo si ho rovnou nechat doma ve vitríně? Znáte to přísloví s bitvou a generálem..

Do mládežnické místnosti jsem přišla v mizerné náladě, ale díky Bohu a přátelům jsem opět získala pokoj. A při chvalách jsem mohla radostně chválit Boha. Protože i přes tuhle nepříjemnost vím, že nejdůležitější je pro mě Ježíš a to, že Bůh v mém životě úžasně jedná, vede mě a používá si mě. A to je pro mě daleko cennější, než cokoli, co se dá koupit, a hlavně mi to nikdo přes noc neukradne. Ty opravdu důležité věci nám nikdo tak jednoduše vzít nemůže. Hlavně jsem se rozhodla, že se nechci nechat obrat o nadšení a odhodlání do chval, ani se nechat starostmi rozptýlit od věcí, co jsou třeba řešit kolem služby holkám, protože to by se tak satanovi líbilo. Věřím, že Bůh se o celou naši kapelu postará, abychom mu mohli sloužit naplno a že si celou tu situaci nějak použije. Minimálně třeba k tomu, že se mu naučím důvěřovat i v materiálních záležitostech.

Dneska mi přišel mail od Luboše, ať jsem v klidu, že mi sbor pomůže nastalou situaci řešit.
A mail od učitele na zpěv ohledně dubnového koncertu – bude na téma jaro a velikonoce, a když jsem se ptala, jestli můžu hrát písničku, která je velikonoční, ale ne podle jeho zadání (psal něco od zvířátek, vajíček, přes pomlázky pomalu až ke kocovině…), tak souhlasil a ještě dodal, že by bylo fajn, abych si tu písničku trochu uvedla a rovnou i vysvětlila, proč jsou vlastně velikonoce pro křesťany důležitější než vánoce – jsem nadšená, budu si moct udělat ze svého koncertního vstupu evangelizaci! :-)
Marta

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.