Jak se měli porosťáci ve špitále

By: Spetanka Date Posted: October 16, 2011

PÁTEK

Odjezd byl stanoven na 16:15 z Hlavního nádraží. To samozřejmě jen málokdo vzal vážně a tak jsme se k vlaku odebrali až v 16:35. Prostě jako vždycky.

Vlak jel děsivě pomalu a docela dlouho, přesto byla ve vlaku zábava. Sice jsme neseděli všichni v jednom kupé, ale v tom našem nás bylo 8  Takže plno..

Museli jsme přesedat ještě na jiný vlak, který se mi zamlouval více, jelikož tam nebyly kupéčka a tak jsme mohli být všichni pohromadě a víc se „poznávat“.. (vysvětlím později) 

Pak jsme ještě jeli autobusem asi 10 minut a vystoupili v naprostý tmě v neuvěřitelném zapadákově (aspoň tehdy se mi to tak jevilo). Aleš si nepamatoval cestu a tak jsme mrzli na zastávce ještě dalších pět minut, abychom zjistili, že podle GPS musíme jít do jediné vesnice široko daleko. Čekala nás nebezpečná zkouška a to přejít přes obří silnici, kde auta jezdila s větrem o závod. Zvládli jsme to, ale některé dámy si neodpustily lehký výkřik.

Nebylo žádným překvapením, když jsme museli jít na Kuks do prudkého kopce.

Ale za ten nádherný pohled to stálo. Hospitál (pozor ne zámek,ale špitál!) byl překrásně osvícen a nám se cestou naskytl fascinující pohled na jeho jedinečnost. (Tak a teď už konec děsivého slohového popisování Kuksu) 

Když jsme se celí uřícení a zmrzlí, přesto i zpocení, dopotáceli konečně nahoru, nemysleli jsme na nic jiného než na to, abychom už byli někde v teple.

Aleš zaťukal na dveře správcovy domácnosti a otevřela nám jakási žena, která o naší výpravě neměla ani tušení. Naštěstí se to brzy vyřešilo a přišel pan správce, který o nás věděl. Byl to

moc hodný, příjemný a sympatický pán…

Ubytoval nás v takových (ne) obyčejných komůrkách, ale byla tam, nebudu vám lhát, úděsná, přenosná sprcha – když jste do ní vlezli, tak se prohýbala a voda stříkala všude kolem, společné záchody a hlavně místnost s matracemi! Přála bych vám je vidět, byla jich hora!

Já na ně vylezla, jako že si zahraju na Princeznu na hrášku, ale moc dlouho jsem tam nevydržela..  (Pavel totiž tu hromadu celou zbořil!!!)

Pak přijela další skupina v čele s Joelem a jeho autem, s kterou se pojí další vtipná historka o nakupování. Štěpánka této skupině (Péťa K., Joel, David P., Danda a Miloš) dala seznam nákupu. Po cestě jsme se fakt nasmáli, protože tito skvělí nakupovači Štěpánce asi čtyřikrát volali a ptali se na otázky typu: „Co znamená malá hořčice?“ :D

Časem jsme zjistili, že koupili fakt vtipný věci např. nejhorší těstoviny, který se hned slepily, nebo dva druhy gulášovky a tak podobně. Ale jsou skvělí, že jsou tak ochotní, ne? 

Večer byl program následující- Aleš měl chvály, Štěpánka nás přivítala a měla spolu s Martinem krátké slovíčko o modlitbě a čtení Bible. Betty nám vysvětlila skvělou hru, kterou jak se mi svěřila vymýšlela den předem. Přečetla nám 30 otázek a my na ně měli v průběhu výjezdu vyzvědět odpovědi od jiných účastníků. Někdo tu hru sabotoval, ale to jen občas a kupodivu málo lidí, chtělo odpovědět na otázku: „ K jakému zvířeti by ses připodobnil/a?“ 

Díky této hře jsme zjistili, že kdyby se kluci narodili jako holky, měli bychom na mládeži slečny jako Ludmilu a Lydii..Škoda, ne?

Ten večer jsme měli ještě tu čest jít se podívat na originální sochy, jejichž repliky byly umístěny v takové významné aleji. Krása! A hlavně úžasný pocit, když vidíte původní verze. Já sice umění fakt moc neprožívám a často se mi zdá, že různé výtvory postrádají smysl, přesto i mě se tyhle sochy moc líbily, protože měly krásnou myšlenku – neřesti x ctnosti. Pavel si tam dokonce i vyzkoušel očišťování soch (koukněte se na fotky je to vtipný).

Jo a ještě maličkost – kluci ve vnitř hráli fotbal a Martin (vůbec se mi tomu nechtělo věřit), kopl míč tak, že rozbil jedno skleněné světlo. Já slyšela jen obrovskou řachu padajícího skla a ani ráno místo činu nebylo zcela bez známek střepů..

SOBOTA

Další den jsme (dobře oni, já ne) vstali na ranní modlitební v 7:30. Moc dlouho se, ale nemodlili a tak chudáci čekali půl hodiny na snídani. 

Po ní šťastně dorazila Karol – poslední člen naší skvělé výpravy.  (Pro kterou dojel už po druhý Joel – poprvé tam jel kvůli špatně chápající Štěpánce už v pátek v 11hod večer!)

Pak jsme se hlásili na práci. Holky dostaly hrábě a měly za úkol shrabávat listí, což se nakonec neukázalo jako maxi užitečný, protože po děsivě náročný makačce si klidně zafoukal větřík a bylo to zas jako dřív…Na facku..

Při tom se nám stala taková vtipná věc. Když už byl skoro konec naší námahy a před námi se tyčila ohromná kupa listí, Kristý K. do ní skočila a při tom jí tam vypadl mobil, jako třešnička na dortu bylo, že tam měla nastavený tichý režim.  Ale nakonec se našel.

Kluci měli ještě lepší práci. Měli někam přemístit kompost.. :-D a pak naštípat dříví..

Musím zmínit, že podle Štěpánčině jistě pravdivé informaci se tam děsivě nadřeli Ostrovid s Joelem, ale já bych řekla, že obdiv zaslouží všichni kluci 

Po práci jsme šli rychle zpátky do „tepla“ a já zažila (nakonec příjemný) šok. Sedím si takhle s více holkama ve společné místnosti a najednou tam vběhne Míla a v ruce drží něco zeleného, okamžitě mě napadne PAVOUK, HNŮJ, BARVA…Prostě ty nejhorší představy. Vyběhnu teda ven a tam takový průvod kluků a najednou přede mnou klečí Martin s kytkou.. Vůbec jsem nechápala, a rozhodně jsem nebyla jediná..a pak mi to došlo. Je to jenom hezká kytička..  Aleš kluky motivoval, aby každé slečně donesli květinu a že se jim podařilo nás potěšit..  Jo a ty kytky byly mimochodem z kompostu.. :D

Po obědě jsme vyrazili na výlet do lesního Betléma, který měl být údajně dlouhý 3 km. Díky Alešově „zkratce“ to byl výlet na dvě a půl hodiny dlouhý 7 km.. :D

Miloš, Jáca a David B.a Danda se hrozně loudali celou cestu, protože hráli fakt vtipnou a škodolibou hru s míčem, při které se ale naběhali do kopce a z kopce až běda.

Karol, Verča, Kristý a Aleš nás pozvali na „bukvicovou hostinu“ – musím, říct, že teda nevím, co na tom mají, protože podle mě to nemá chuť.. 

Cestou zpátky všichni šli tak trojnásobnou rychlostí s rampouchy u nosu. Ale bylo krásně.. Sluníčko svítilo celý den, ale ta zima! Kluci si zase kopali. Když jsme byli u jedné sochy jakési ctěné paní, Miloš na ní vylezl a nechal se vyfotit v póze, alá vykonávám, co musím.. 

Doma jsme ještě před večerním programem zažili vtipnou scénu.. Aničky se hrozně rozčilovaly, že chceme pustit na Vánočním porostě taková pubertální videa z jiných hradů, kde hrají většinou hlavní roli – to jste měli vidět.. Scéna k popukání.. 

Ještě než se setmělo, tak jsme opékali točeňák na ohni venku a povídali si, jen Danda hrál na mobilu hry, ale když ho to těšilo.. 

Večer byl super. David měl chvály a pak Štěpánka s Ostrovidem odpovídali na křesťanské otázky, které nás porosťáky trápí. Štěpánka slíbila, že to budeme dělat častěji. Bylo to skvělý!  Pak jsem šla spát a jediné, co vím je, že ostatní rozhodně spát nešli.. 

NEDĚLE

Krásný slunečný den, probíhal na začátku stejně jako sobota, modlitební, snídaně a pak balení a úklid. Skvělý pan správce nám dohodl úžasnou prohlídku s fakt vtipným mladým průvodcem, který byl skvěle od srdce upřímný..Vzal nás na místa, kam se normálně žádný jiný návštěvník nedostane, takže skoro až na střechu po děsivých chodech a nebo do hrobky, trošku strašidelný. Taky jsme byli v kostele, kde Péťa hrála na varhany (svatební pochod – Míla s Davidem Pt. se „jako“ brali, to byla dost zábavná podívaná).

Pak jsme s holkama natáčely ještě pro naše vlastní potěšení videa a pak jsme šly přiložit ruku k dílu a to k úklidu. Ráda bych tu moc poděkovala sestrám Kolářovým, protože ty tam udělaly velký kus práce.

Potom jsme se šli rozloučit se správcem a následně běželi na autobus. Jáchym se zachoval jako pravý gentleman, protože mi vzal karimatku. 

Při cestě jsme vymysleli skvělou hlášku : „ Hoď si jablko“ – kdybyste to snad někde slyšeli znamená to trhni si.. 

Když jsme doběhli na zastávku, tak Štěpánka zjistila, že se překoukla a že bus jede až za hodinu, naštěstí tam hned vedle bylo fotbalové hřiště a tak si kluci mohli kopat a nenadávali 

Holky hrály freesbee a Anička H. při tom ztratila náušnici a když jsme ji, my její obětavé kamarádky, pomáhaly najít tak, že jsme v rojnici šly napříč hřištěm, dolehlo k nám pár stupidních, leč vtipných poznámek typu :„Hledaj lítací talíř.“

Pak už jsme nasedli do autobusu a pak do vlaku a hurá domů.. cesta byla dlouhá a trochu úmorná. Betty nechala ve vlaku karimatku  a byl menší problém s průvodčím, ale jinak všechno proběhlo hladce.. 

Výjezd se mi fakt moc líbil, ale já jsem trochu zaujatá, protože tyhle výjezdy prostě miluju, a takovouhle příležitost strávit hezký čas s prosťáky si nenechám nikdy ujít. Pojeďte s námi příště taky a ti, kdo tam byli – smekám, že jste to dočetli až sem a bylo to s Vámi super! 

P.S.: Co jsem si odvezla? Už poznám Verču od Kristý  Jupííí a co vy?

P.P.S. Fotky si můžete prohlédnout  tady.

One Comment to "Jak se měli porosťáci ve špitále"

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.