Jak bylo na letošní Odrostové dovolené?

By: Kuba Date Posted: July 8, 2017

Takový dlouhý příběh o krátké dovolené …

Odrostová dovolená, se, jak známo, odehrává vždy během prvních týdnů letních prázdnin. Ani letos tomu nebylo jinak, leč nečekané události zamávaly skvěle připraveným programem. Organizátoři výjezdu, Ondra se Štěpánkou byli poznenáhlu zaměstnáni péčí o státem přidělené dítě. Vedení výjezdu se nakonec ujala Bohdanka a bez komplikací jsme pokračovali v přípravách se Štěpánčinou intenzivní vzdálenou podporou.

4. července 2017 odpoledne se výprava vydala auty do katolické fary v Hraběšicích u Šumperka. Letos jsme jeli ve složení Michal, Klárka, Kuba, Martin, Bohdanka, Monika, Matthew, Bára, Dan a Honza.

Po příjezdu nás přivítal příjemný večerní chlad Jeseníků s krásnou scenérií zapadajícího slunce. Zanedlouho po telefonátu nás ubytoval mladý správce Šumperských farností. Prohlídka fary a pár instrukcí proběhlo v typicky moravské vřelosti. Dostali jsme k dispozici velký historický dům s dvěma velkými místnostmi na spaní, obývákem a dobře vybavenou kuchyňkou.

Dali jsme večeři, pár společenských her po domluvě o programu na další den hurá na kutě. Nějaké to odbíhání na louku nad kostel pro LTE signál se nepočítá…

Středeční dopoledne jsme pokračovali v zabydlování a nějakou větší aktivitu jsme nechali až na odpoledne. Dorazila také Bára. Posilněni Bohdankou vyrobeným obědem (skvělé kuře na kari s těstovinami) jsme se vydali zdolat nedalekou kótu Kamenec (995 m), tj. 414 výškových metrů. Někteří to vzali zpočátku příkopem, ale o kilometr dál skončili ve vodě všichni v rámci improvizované cesty mokrou lesní zelení. Bez váhání jsme se však prodrali k nedaleké pastvině a dál už cesta pokračovala hladce, obohacená o diskusi, jak reagovat na nečekaný příchod dobytka. Zábavu podporoval také bezkontaktní teploměr, který dodal nejmenovaný člen výpravy. Někteří z pánské části výpravy byli nadchnuti a s postupujícím časem byla zjištěna i průměrná teplota mraků a jasné oblohy. Kótu jsme zdolali v brzkém odpoledni výstupem na místní dřevěnou rozhlednu. Pokud to směrem nahoru byla dřina, dolů to šlo jako po másle. Měli jsme spoustu času probrat co koho čeká, co je za námi a vzájemně se povzbudit. Navečer nastal čas pro táborák a pro buřty, které zbyla po Kubově úterní studené večeři. Po dobrém jídle nezbylo, než se zbavit vůně ohně ve sprše a vyzkoušet jaké to je v obýváku. Duchovní program se nesl ve znamení volnosti, modliteb, čekání na Boha a zpívání písní. Podařilo se přenést uhlíky z ohniště do kamen, a tak praskání ohně dotvářelo útulnou atmosféru večera a dalo nám zapomenout na chlad, který se mezitím snesl na horskou krajinu. Na duchovní program navázaly opět společenské hry pak už jen: „A den skončil v malé chvilce, tam, kde začal, na postýlce.“

Ve čtvrtek nás brzo ráno opustil Dan směřující zpět do Prahy na soustředění. Po společné snídani jsme vyrazili autem na krátký okruh kolem vrchu Závora. I tento výlet jsme uskutečnili na Michalův návrh a byl ještě oblíbenější než výlet středeční. Obliba vzrostla zejména pro jeho menší náročnost. Cestou zbyl i čas zastavit se na zmrzlinu, poležet na sluncem vyhřáté trávě před roubenou kaplí sv. Jana Nepomuckého v Klepáčově, nebo nasbírat kytici lučních květin, což se dařilo zejména Klárce. Po brzkém návratu z výletu jsme si dali Kubovo a Martinovo rizoto a přišel čas se rozloučit s Bárou a Martinem, kteří také odjeli za jinou horskou výpravou a za prací do Prahy. Michal splnil úlohu taxikáře na 150 % když se mu v Šumperku podařilo nejen dovézt odjíždějící členy výpravy, nakoupit, ale rovnou i vyzvednout Honzu z vlaku z Prahy. Zbytek odpoledne jsme strávili odpočinkem na zahradě, hraním, čtením knížek a psychickou přípravou na plánované páteční zdolání Pradědu. Po chutné toastové večeři jsme se opět sešli na trochu duchovního programu v obýváku a opět jsme navázali společenskými hrami. Další den mělo odpoledne pršet, a tak jsme zvolili stejnou strategii jako při dobývání Kriváně (2012) (kdo brzo vstává, toho bouřky nedohoní).

Během noci se však meteorologická situace změnila a někteří si užili vstávání za zvuku hromů z odcházející bouřky. Obměněný tým vyrazil po nej-rannějším budíčku dovolené (07:30) auty směr Červenohorské sedlo, kde jsme pro potřeby páteční výpravy rozbili základní tábořiště (parkoviště). Hory nás uvítaly chladným mlžným oparem. Další cestu jsme pak absolvovali již po vlastních. Po výstupu kolem sjezdovek jsme se mohli kochat vrcholovými rašeliništi Jeseníků a také mnoha druhy čtyřnohých tvorů, neboť to vypadalo, že pro letošek Horská služba připsala do seznamu povinné výbavy také alespoň jednoho psa na skupinu turistů. S postupem času se mraky a opar potrhaly a mohli jsme si užít i trochu horského sluníčka. Dámskou část výpravy jsme po 4 kilometrech vyslali zpět do základního tábora někde mezi Výrovkou a Malým Jezerníkem. Zbylá část skupiny mohla ocenit důležitost dámského elementu výpravy. Vzhledem k ohlášenému dešti na 15. hodinu jsme se rozběhli takovým tempem, že vnímání okolních přírodních krás se zredukovalo jen na jakousi hnědozelenou šmouhu zpestřenou o občasnou akrobacii na pár krátkých úsecích prohnilých dřevěných chodníků. Tedy zážitek ze společné cesty se trochu zmenšil. Déšť se dostavil asi o 2 hodiny dříve. Nicméně varováni radarem, dříve, než spadly první kapky na zem, jsme již zkoušeli kvalitu místní zelňačky v bufetu v chalupě Švýcárna. Déšť ustal, dámská část mezitím dala zprávu o úspěšném příjezdu domů a chlapi se vydali na poslední úsek směr Praděd. Kóta 1491 m. n. m. byla zdolána kolem 14. hodiny. Zbyl i čas na svačinu a hurá zpátky. Cesta skopce šla dobře, cestou jsme si užili sluncem zalité Jeseníky, výhled na přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně. Pobavil nás i „konec cesty“. Asi kilometr od posledního rozcestníku jsme narazili na čerstvě upravenou/rozkopanou cestu, na jejímž začátku nás bez předchozího varování vítala cedule „Stavba, nepovolaným vstup zakázán“. Zákaz jsme nakonec porušili a prošli se po nově upraveném zemním tělese „na vlastní nebezpečí“. Došlo i na ochutnávku borůvek, než jsme byli vyrušeni výstrahou na blížící se bouřky. K autu jsme to stihli zasucha a byli jsme vděční, že skutečný déšť se posunul až na 16:30. Po příjezdu na faru nás uvítal čerstvě dopečený perník s Nutellou (holkám patří nehynoucí dík za tento skvělý chuťový zážitek!). Večer následovaly těstoviny s delikátní sýrovou omáčkou, obývák, kde jsme se mohli modlit jeden za druhého a skvělá hra Sabotér na závěr.

Dovolenou jsme ukončili pracovně – rychlým týmovým úklidem, předáním chalupy a zábavnou cestou do Prahy nejméně 20 zábavnými serpentinami.

I když jsem ještě deset dnů předem nevěděl, že nakonec pojedu, dovolenou jsem si užil a krásně si odpočinul. Dík všem účastníkům za příjemný společný čas a příští rok třeba zase!

Kuba

Fotky z letošní dovolené jsou i na Google fotkách: Odrostová dovolená v Hraběšicích (Google fotky)

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.